Čus!

Dneska nový díl mojeho projektu vydávat nebudu.
Špatný den. Snad zítra. Čuste!

Reklamy
Rubriky: Deník | Napsat komentář

Díl 3: Ta pravá noc teprve začíná

Čaute takže další večer a mám tady další díl.

‚Tož vítaj, synku, vítaj.
Daj si, stejka, papáj!‘
Benjaminovi začly prázdniny.
Synek odjel s babičků,
odjel na Jižní Moravu.
Prostředí se změnilo, ale zůstaly všechny problémy.
Večer depka, ‚Bendžo, co se děje?‘
‚To nic, babi, jen musím na vzduch, to se děje.‘
‚Dobře, ale na snídani zase doma, dobře?!‘
‚Neboj, babi, vždyť víš, že jsem tvor který ani doušek alkoholu nepozře.‘

Bendžo byl zase venku, byla noc.
Byla tma, ani světla nesvítily,
nuž, chápeš, prostě moraváci.
B narazil na bandu lidí,
staří jako on,
pozvali ho na párty,
tolik krásných holek,
něco ho ale táhlo jinam,
tam do lesa, hluboko, hluboko do noci.
Tak se omluvil, a že nemá zájem, víc nebylo v jeho moci.

Noc byla temná,
strastiplná,
byl mokrý jako sněhulák v létě,
tak moc se bál.
Jeho první noc, tam v lese.
Cítil se tak silný,
ikdyž se z té zimy třese.
Najednou za sebou slyší kroky
Otočí se, dva pánové v černém,
chtěl utéct, ale cítil se jak beznohý.

Ti dva se blížili, snažil se jít dál,
nevšímat si jich, stále hleděl v dál.
„Hej, ty! No zastav se vole!“
„Co tu děláš ty svině, jdeš si tu šlehnout, no co je?
Tadys skončil, já ti ukážu ty vole!“
B nevěděl co dělat, to je jeho konec,
musí vzít rychle nohy na ramena, nebo je s ním amen.
Najednou se něco pohlo, zaslechl hlas vran,
otočil se, pak zas zpátky,
byli pryč.

Co se to stalo?
„Tak to je psycho!“
Kam proboha zmizeli?
Má duše trhána na kusy zmijemi.
Je dávno po půlnoci,
už musí spěchat domů,
už Slunce vychází,
a Luna skrývá svou tvář.
Odvrácená strana života,
v popel se obrací, aby zas ožila,
přiští noc, po soumraku,
začne to zas znovu,
můj brachu.

Příští noc zase v lese,
Bendž potřeboval zjistit,
co se včera stalo,
ale ikdyž čekal až do rána,
nikdo nepřišel, jenom ticho,
a miliony otázek.

Přeji všem poklidnou noc a den. Khaver.

Rubriky: Working title | Napsat komentář

Working title – Příběh Pokračuje

2. Díl – Příběh Pokračuje

Takže, byla tma.
Kejmo, ano, tma.
A ta bývá v noci.
Hlavně o půlnoci.
Takže byla tma, a našemu klukovi
Zdál se sen, ten sen co děsí lidi.

Jmenoval se Benjamin, byl to kluk nezkušený
Neznal svět, svět neznal jeho, připadal si věčně ztracený.
V tom snu on viděl mrtvá těla, krev, bolest a nicotu,
probudil se spocený, 0:01, cítil jenom prázdnotu.
Mladý kluk, sotva 18 let, prožil si toho už hodně,
ikdyž nebyl na vojně, jak by řekl jeho děda.

V 5-ti do nemocnice, prý má rakovinu.
Rodiče nevěřícně, hlavou do zdi tloukli.
Chemoterapie, už nikdy nebude jak dřív.
Na testy musí chodit, až do svých 10-ti.
Dneska už to zamkl, do přihrádky minulosti,
ale v noci od té doby, má pořád noční můry.

Budí se zpocený, cítí tu prázdnotu,
cítí vinu a depresi, jakoby ani neměl žít.
Jakoby žít bylo špatné, zaslouží si smrt.
Život rád ho nemá, Bůh ho odmítá.
Takže pak do školy, únava nehorázná.
Učitelé, stížnosti, rodiče – jakoby ani nebyli.

Táta pořád v lihu, dnes už denodenně,
máma pořád v práci, dře se každodenně.
Domů chodí pozdě, sotva svého syna vidí.
Koho potom vinit, boha nebo jeho rodiče?

Dnes v noci je to jiné, pokaždé je to jiné.
Teď už nemůže usnout, a je mu hrozně zle.
Měsíc ho volá ven, ale hlas v jeho hlavě,
‚To nemůžeš, copak ti už hrabe?‘
Přesto obléká šat, havran v jeho srdci,
vychází tam ven, do té temnoty.

Míjí bandu lidí, potom samotáře.
Potom kuřáky, jindy pejskaře.
Ztrácí se v té noci, ztrácí tam svoji bolest,
jakoby blesk zase zažehl, ten oheň v jeho duši.
Takže pádí domů, je těsně nad ránem.
Asi 5:30, ano tak to je.

Příští noc to samé, noční můry zas má,
zase vychází ven, noc je tajemná.
Noc je krásná a klidná, hvězdy strnulé.
Už zas musí domů, už je moc pozdě.
Když nad ránem usnul, měl podivný sen.
Byl malinký červ, a jedl ovoce.
Bylo to velké mango, ty u nás nerostou.
Bylo to moc zvláštní, nikdy předtím mango neměl.
Ale po probuzení, bože ta chuť, ta touha,
spal sotva hodinu, a už musel pryč.
O chvíli později, to už pádil pryč,
seděl v autobuse, do Tesca, to si piš!
Když našel zralé manga, koupil,
pádil zas pryč, teď už do školy,
přestávka, žranice, ano dával mu.

Takže snědl všechno, zaplnil koš slupkama,
cítil se v pohodě, říkal si,
to je těmi nočními procházkami.
A nebyl daleko od pravdy.
Přesto ten náš příběh, je trošku někde jinde,
však brzo pochopíte, hehe, jo vy uvidíte.

Ve škole, dnes ‚volno‘, žádné učení.
Trochu zvláštní přednáška, vystupoval nějaký podivín.
Mluvil něco o historii slovanů,
ale to je asi tak všechno.
Víc už B nevěděl, celou tu věc prospal.
Najednou slyší potlesk, jé, už se probral.

Dnešní odpoledne na internetu,
narazil na podivnou legendu,
která mluvila o vampýrech,
ale docela jinak, nevěděl jistě.
Psalo se že oni, prý nepili krev,
že to lidi vymysleli, protože měli strach.

Takže další půlnoc, B se probírá.
Kabát, černou kapuci, do noci se vydává.
Byl to sen, nebo skutečnost,
co to viděl, co to slyšel,
asi mu už hráblo, to si myslel, nevěděl jistě.
Byl to sen, nebo realita,
co to viděl, co to slyšel,
nevěřil, nechápal,
ne, to prostě nemohl vidět.
Víte co on viděl?
Stejně neuvěříte.
Viděl letět vrány, ne, byli to lidé!
Jak můžou lidé lítat? To přec nikdo neumí.
A tak se propadal hloub a hloub, do té králičí nory.

Peace.

Rubriky: Working title | Napsat komentář

Working title aneb PRÓZA VE VERŠÍCH Díl 1.

DÍL 1. – Není vampýr jako vampýr

Ahoj, cizinče.
Dnes se ti chystám povědět, že
je něco skryto na tomto světě,
a něco naopak vyzdvihnuto, to co kvete,
ale vše zkrátka není takové jak se zdá,
a jsou zde tací, jejichž existence jen velmi těžko pochopit se dá.

Ahoj, cizinče.
Dnes se ti chystám povědět, že
Žil, byl, kdysi jeden kluk,
bylo mu 18 let, nebyl ani metalista,
ani emo, ani workoutista, přesto všechno tohle v sobě měl,
ale bylo to něco jiného, čím byl, to, co běžný člověk ani ve svých snech nevídá.

Byl krásný pochmurný den.
Byl podzim, budík zvonil, a otevřeným oknem venkovní svět voněl.
Voněl jen pro něj, a voněl svěže, neboť se právě blížila bouře, a on to věděl.
Cítil to. Jak to cítil, to nevěděl. Ale cítil.
Takže mladý chlapec, vstal, sprchu dal, zuby vyčistil,
oblékl si svůj havraní šat,
a vykročil vstříc svému osudu. Šel na autobus.

Byl krásný den,
pršelo a blížila se bouře.
Lidé měli deštníky, ale proč, nechápal.
Přece byl tak krásný den,
tak proč, proč se před deštěm schovávat?
‚Jsi divný!‘, řekl hlas v jeho hlavě.

Déšť skrýval jeho slzy,
zakrýval jeho smutek.
Bylo sice krásně,
ale uvnitř, mu bylo do pláče.
Den co den, škola, facebook, samota jen.
Ta krásná samota, kterou měl tak rád.
Ale přesto akorát stál,
slepě civěl dopředu,
a bolelo ho srdce, byl uprostřed oceánu a nebylo břehu,
nebylo lodi, která by ho vysvobodila.
Která by ho zachránila.
Nebylo lásky, nebylo krásy.
Jenom ta temnota, blížíčí se vrásky.
Stáří, smrt, jenom se za ním zapráší,
až odejde navždy, zůstane pořád sám.

Rubriky: Working title | Napsat komentář

Asi poslední post (Deník@7 22/9//14)

Čuste. Co říct? Dneska … takhle,
mám za sebou týden blogování.
Jo, byla to sranda. Ale myslím si, že nechci, aby o tomhle byl tenhle blog.
Chci něco vytvářet. Něco skutečného.
Hehe, jo vím že už jsem tohle psal předtím.

Nevím, prostě stejně tohle nikdo nečte brácho, tak nevím …

Vím jen jak se jmenuju a kde bydlím, a to mi bohatě stačí kámo.

Nevím co říct dál. Mohl bych psát básničky. Každý den. Nic extra osobního, pro všechny k přečtení.

Ale to jsem dělal do teď, a stejně zase uvažuju že to tu ukončím.

Co třeba psát nějaký příběh, příběh ve verších. Ale o čem? To fakt nevím. Co třeba o upírech? Haha. Ještě uvidíte, 😀 . O ‚upírech‘. Takže peace.

Rubriky: Deník | 2 komentáře

Peace (Deník@6 21.9.14)

Čus. Chci psát, ale nevím co.
Chci psát, ale vlastně nevím jestli,
Chci doopravdy psát,
Má to smysl,
Tyhle řádky,
Na to se ptám.
Sám sebe, každý večer
Když sem píšu
Není divu
Na jednu stranu
Lidi tohle nečtú
Žádná fanbase
Kdysi jako malý ,beyblade
Dneska nejistota, nejfake
Ten už vlastně ne, ho už nesleduju
UhOhBro, Madbros, Harley, freelee, tím shieff, a taky Revoltu

Dneska už tu končím
Nechci už dál psát
Dnes už nový song nesložím
Ale někdy, potom, zase, snad.
A budu rád že hudba hraje
A já se bavím, lidem se i líbí,
A život najednou dá se.
Ale to zas někdy v dálce,
Někdy v budoucnosti
Vše se zdá tak v dálce
Život, láska, jídlo, mír, bez starostí.

Ahoj všichni!

Rubriky: Deník | Napsat komentář

Deník@5 20. 9. 14

Čus!  Dneska chci psát o 2 věcech

– Dohrál jsem Gothic 3. Jasně, takhle se nad tím nikdo ani nepozastaví, ale pochopte že svět Gothica 3ky je porovnatelný se slabším MMORPG.
Taky jsem to hrál skoro 2 měsíce ty brđo. A už asi 3 krát jsem vážně přemýšlel o tom že skončím! Protože jsem byl tak znechucený a nasraný. Žádná hra co jsem kdy hrál mě nedokázala tak naštvat jako tahle.

-kruci, druhý bod jsem zapomněl. 😀 Jo už vím. Dneska jsem poslouchal poslední album Jayk3m-a, Výlety z reality.  Moc silné album, určitě srovnatelné s raperama kteří svoje alba prodávají. Aspoň teda tak jsem to pochopil, že Jayk3m svoji hudbu dává volbě lidem ke stažení.

Každopádně jsem to nedal! Tolik pocitů,  tak silná deska. Prostě jsem ji nedoposlechl do konce. Síla.

Snad zítra.

Jinak, nevím co bude dál, teda co se týče mého herního života. Jo dneska jsem se chvíli cítil jak kdybych hrál Gothic, ikdyž jsem šel ven, takže by to možná chtělo trochu to omezit. Nebo se z těch her aspoň tolik nestresovat, fakt jsem chvílemi myslel že chcípnu, já vím,  je blázen.  😀
Ale jde o datadisk, Gothic 3 Forsaken Gods. Myslel jsem že když mám poslední verzi hry, že po konci původní hry se automaticky přejde na Forsaken gods. Ale asi budu muset stáhnout jiný soubor. Asi je to standalone nebo já nevím. Prostě jsem při závěrečných titulcích dal ESC a hra se vypla. Tak nevím jestli když ji zase otevřu tak se spustí datadisk?

Asi ne, asi je to ten standalone.
Ale teď už Gothic nemůžu ani cítit.
Dám si konečně vytěšený Ris3n. (Risen 3).

Peace. Čus zítra. 

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

Deník@4 19. Září 2014

Čuste. Včera jsem zapomněl napsat na blog, tak to chcu dohnat. Je Pátek, dívám se na Neviditelné. Víkend, zdravá strava, zelenina, ovoce, vegan, hudba… Když tak si pusťte můj nový playlist na YouTube T.O.P., seznam mých nejoblíbenějších písniček zrovna teď.

Snad zítra napíšu víc. Dneska nemám čas. Buz.

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

Ttt

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

€@¥! (Deník@3) 17. Září 2014

Čus, tady Peťko

Pěťko, další děcko

Co chce slávu, fame a rešpekt

Jsem mega borec, swagger, dávám payback

Ultra rapper, freestyle, money, klobásky

Burgry, steaky a salámky

Jedu bomby, jsem jak zombie

Co je uvnitř, hejt, ego, dobrý

Dáme sexík? , jo to je fajnóvý,

Neser se do mně, já som lepší néž tý

Padlý angel, fallen anděl

Navždy brácho, sám sebou, poděl

Se se mnou o trochu té sebevědomosti

Taky trochu těch vědomostí

O skutečném světě, já toho totiž moc neví

Nikdo neví, proč furt depky

Proč furt Metaly, ďábly, lesy a noci

Proč furt vegany, vitariány, vysněné lásky

Navždy, prokletý anděl, jo jsem já

A chápu že to nikdo nechápe a nepochopí

Já sám to nechápu, a to jsem zlosyn

Který chce v noci rozřezat vaše krky

Nejsou to jen triky, není to na oko

Je to můj život, který nikdy nepochopíš .

Tak se třeba zblázni, poser se ze mě.

Vem mě. Sebou do svého světa.

Zmizím v noci, uteču oknem. O půlnoci brácho. Ano.

Peace nebo war 2014

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář