Benjam. pouť za štěstím(díl 5.-oprava + díl 6. )

Benjaminova pouť za štěstím
A tak spolu holdovali, Kian a jeho krú,
Takže dlouhé rozhovory,
B, K. a ostatní.
Kian – vůdce party,
Katka učeň Kiana,
Zbytek byli novici,
Od rána až do noci.

A každou noc, přesně o půlnoci,
Sedělo se u ohně,
a Kian s Katkou povídali,
hodně zvláštní historky.
Legendy, paměti, tak jim oni říkali.

Bendž po hodně dlouhé době
Cítil, že někam zapadá
Místo všech těch depresí,
Kdy do propasti se propadá.

Byl konec prázdnin a B už musel odjet
Kian že prý si ho najde,
Klidně na konci světa.

Nevěřil mu ani slovo,
Skončil zase sám
Les, nicota, prázdnota
Netušil kudykam.

Začlo se mu zdávat o Kianovi,
Vždy o půlnoci,
probudil se
a ocitl se
ve zvláštním tranzu,
všechno viděl černobíle,
ale něco jakoby zářilo,
v lednici, svítilo.
Byl v kuchyni, otevřel lednici, byly to jenom brambory!
Je to jen sen, nebo mu hráblo a musí k doktorovi?

Benjaminovi skončila škola,
byl na cestě domů,
když potkal stín,
Stín Kianův, bez těla.

Ze stínu vyšel člověk,
celý v havraním,
černé vlasy, bledý,
byl to Kian.

„Nadešel čas,
můj bratře.
Teď vstoupíš mezi nás,
do temnoty.
Jako světlonoš,
přineseš světlo
tam do tmy.
Krása světa
Krása noci
Půlnoc, luna,
staň se jedním z nás.

//Peace lidi.

——————————————————————————————————————————————————–

Díl 6. – Osud

„“

Vyber si,
toto rozhodnutí znamená tvůj osud.
Tady, na této planetě,
můžeš sloužit buď černotě,
krást, vraždit, ničit.
Nebo sloužit světlu.
Donést pochodeň tam,
kam by to ostatní nedokázali.

A může se to zdát zlé,
ta temnota, noc,
ale nezapomeň,
to co jsi cítil mezi námi,
to byla pokora, mír a pokoj.

Můžeš odejít, skončit to,
teď a tady.
Už mne nikdy neuvidíš.
Nebo pokračovat v cestě,
a já ti garantuji,
že uvidíš co jsi ještě neviděl,
pochopíš co jsi doteď nechápal,
a pocítíš co jsi doteď nepocítil.

Dělalo se mi mdlo,
kdysi, když jsem byl jako ty.
Zle ze společnosti, z lidí, z podlosti.
Teď jsem jiná bytost.
My vampýři,
shromažďujeme vědomosti a moudra,
už celá tisíciletí, dřív, když ještě existovaly kouzla,
my tu byli a bojovali,
bojovali jsme vždy za mír,
proti zlu.
Proti tyranii, proti útlaku.

Víc ti nyní neřeknu,
volba je jen tvá.
Každé slovo je tu drahé,
dnešní doba je už tak dost zlá.

„“

Tato slova Bendžovi neustále vrtala hlavou.
Měl strach, spadl až na samotné dno.
Co se to děje, já se snad zbláznil.
Ó, né, to Bůh mě přišel zachránit.

Luna byla vysoko,
pouliční světla svítila,
Svět venku byl oko za oko,
televize to tak alespoň říkala.
Lehký vánek hladil Bendžovi tvář,
a on tam tak stál,
stále pozoroval Měsíc a nemohl jít dál,
a on to věděl, že jediná cesta pryč,
cesta odsud, je cesta nebezpečná,
zrádná a tajemná.

Noc je tajemná,
Duše samotná,
hledá lásku,
a tak to jde pořád dokola
jako na běžícím pásu.
Nikdy to nekončí.
Rozchody, smutek, depky.
Jaro, Léto, bude zase hezky.

„Jdu do toho,“
jen tiše zašeptal Benjamin,
a věděl, že co bude následovat,
to bude jízda, během které už nepůjde zastavit.

V mysli uviděl starý dům, zřícenina u lesa.
V té době už věděl, kdo mu vidět tento obraz pomáhá.
Kian je mocný, velmi mocný.
Kdysi velmi nemocný, dnes potomek Kainův,
sama zhmotněná temnota,
její láskyplné obětí,
mír a noc.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Working title. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Vyjádřit názor na článek

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s