Díl 4. – Opuštěný dům u lesa

Bylo chladné Pondělní odpoledne,
Bendž se jen tak poflakoval po venku,
když za sebou slyší havrany, jak krákají svou píseň.

O chvíli později ji vystřídalo ticho, andělská báseň.
Bendž neměl žádné přátele, nikoho tu neznal, už se chystal jít domů zvenku,
když na něj promluvil cizí hlas, který narušil to tiché, klidné odpoledne.

„Hej ty! PoCem! Jo, ty!“
Zeptali se ho jestli nechce jít s nimi,
jenom na chvíli, že vypadnou z té nicoty,
někam, kde je jídlo, pití i zábavy kopy.

B nevěděl co si myslet, ale šel s nimi.
Cestou bylo zase to ticho, nikdo neřekl ani slovo.
Přesto jakoby to ticho hovořilo tisíci slov,
uteč!, dokud je čas, ty bláznivá potvoro!.

Došli na místo, kde kdysi stávala chata, chata u lesa.
Vedle ní zřícený dům a ona sama, bez střechy, jenom stěna.
Pozvali ho dál, ať se prý chová jako doma.
Potom spolu šli do sklepa, kde se prý kdysi chovala prasata.

Kluci a jedna holka, stejně staří jako Benjamin,
dostali najednou vztek, začali mlátit do zdí,
které byly jako z papíru, třísky létaly vzduchem.
Těžko pochopit co se dělo, pro kluka tak neznalého.

Sedělo se, jedlo se, pilo se, přesto … něco zvláštního.
Nikde žádné maso, žádné sýry, žádné víry, žádné kříže.
Snad byli to lidi chudí a jediné co měli,
byly pytle plné pozdních jablek,
a spoustu zeleniny s porcí kukuřičné kaše.

A tak jedlo se, pilo se, a svět měnil se.
Co se to stalo, že ten smutek změnil se v radost?
A ta trapnost zase v hrdost a ta bolest… ta tu byla stále.
Snad mu dali něco do pití, měl by už jít domů,
neví co má dělat, vyhodí ho z domu.
Ale ne, nestraš, zbratřil ses jen se špatnými lidmi,
nemá cenu stresovat, hlavně zůstat klidný,

Jeden mluvil něco o vranách, B nechápal vůbec,
bavili se, smáli se, najednou byla půlnoc.
Jestli chceš, zůstaň přes noc, není nutno letět,
kdyby věděl, co tím mysleli, řek by si, že mu už hrabe.
Ale to trochu předbíháme, Benjamin jde domů.
Dobrá duše, Katka, ukáže mu cestu.
Vymění si telefony, zítra že prý zase zapaří,
rozešli se v půli cesty, sbohem, ahoj, bude líp.

Šel domů a nechápal, co mu to tam dali,
trávu, chlast, nebo pervitin?
Zamotalo mu to hlavu.
A nebo všechno to ovoce?
Dnešek nemá hlavu ani patu.
A tak odešel, domů, a co následovalo zítra,

… to bylo bizarnější, než cokoliv, co do té doby zažil.

Ale to až zítra, kamaráde. Peace.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Working title. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Vyjádřit názor na článek

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s