Lži, nenávist(Reakce na události 2015)

albumcover

 

Všichni jsme V TEMNOTĚ

 

Pravda chce ven

Snaží se přes den

I v noci, kdo jsi?

Sluňíčkář, nebo cosi

Co se vymyká definici

Nebo tě impérium má v moci?

 

Řeknu to jednou a jen jednou

Tak si to pamatuj

Řeklo to už spoustu lidí  dávno přede mnou

Každý ti řekne už se vzpamatuj

 

Probuď se

Wake up

Masíčko, najez se

mňam mňam

 

Bojujme, tohle je náš nepřítel

Braňme se, vezmou nám kus krajíce

Bojte se, po smrti půjdete do pekla

sportujte, jinak vás štěstí nepotká

 

Jde mi jen o jednu věc,

která by nás všechny spojila

Najít tu jednu myšlenku,

která se někde v dějinách ztratila.

 

Možná už jí nejde najít

Možná nebe už spolklo peklo

Možná co vidíme v televizi je pravda

Ne však o půl, ale v celou

 

Uzavřeni v cele nenávisti

Všichni okolo jsou protivníci

Odměna je jen jedna

A nevyčíslitelná její cena

 

Najde ji ale jen jeden

To chtějí abysme si mysleli

Že jenom my jsme Vesmíru středem

Ne však spirituálně, ale materiálně

 

Co když celý ten tzv. Nový světový řád

Co když celí ti zkorumpovaní politici

Je to jedna a ta samá věc, a já bych si přál

Vidět lidi stát jako jeden,

a ne 10 miliard.

 

Kdo mě nezná ví

Že nepatřím mezi lidi

Kdo mě pozná se dozví

Že je to pravda, ale ne zcela

 

Jsem jako ten romantický hrdina

Ten do se drží tam u rybníka

Jako zkloubení Viléma a vodníka

Něco mezi půlnocí a rozbřeskem,

nevidíš ve mě ani koně, ani poníka.

 

Ztracená duše někde uprostřed

Možná je tu už jenom ta tma

Na tomhle světě cynika

Pesimisty a otroka

 

Systému,

stroj se nedá porazit

On zvládl mou duši porazit a prorazit

Díru do srdce,

Viléme,

tvůj osud už nelze rozzářit.

 

Vidím Máj, vidím jednotu

Vidím zloděje

A vidím samotu

Ale ať už lupič, nebo zemědělec,

Žádná nenávist, žádný Temnoles.

 

 

 

Díky za přečtení.

Rubriky: Lyrika | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

Untitled #0 @Prolog

A venku zima je
Já nejsem v obraze
Jestli už tu končím
Nebo jen vzdávám se

Oni si řídí svět
A já řídím si ten svůj
Chystám se na svůj vzlet
Můj osud je jen můj

Zabij mě uškrť mě
Zachraň mě povznes mě
Vada už vaří se
Nevím kdy, bojím se

Čajíček vybuchne
Venku jsou rozbroje
Nevím co děje se
Luna se zatřese

Žijeme ve světě
Kde je vše špatně
Oslíčku otřes se
Skončíme smutně

Tohle je poezie
Ta moje lyrika
Tohle je deník smrti
Vesmír pln příběhů

Můžeš těšit se
Nebudu řešit se
Budu dav i jeden
Motorka už jede

Vzpomínka na Danteho
Růžový animák
Nechápeš co říkám?
Já natřu to všem řekám

Víš štěstí
To je to co mi chybí
Nadělovat ho aspoň takto
To si cením

Proto chci bavit lidi
Dělat a psát příběhy
Když máš splíny
Radši piš, ne drogy

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

O ničom

O čem psáti
A o čem ne
Mysl se snaží zmásti
A nebo ne

Pořád píši o té temnotě
Nikdo neví o co jde
Já sám nevím, neznám tě
Hovoří hlas v mojí hlavě

Mám jen v hlavě bordel
Myšlenka za myšlenkou
Miliony otázek
Černí skřítci po mě jdou

Skřítci, víš co myslím
Věří v ně přeci děti
Já jsem stále dítě, já nevím
Co říct, na co mysliti
Když do očí vidím ti

A budu psát furt v hádankách
Život je ta hádanka
Setkáme se zase ve snech
Dočkej večera

Setkal ses někdy
Se situací
Kdy jsi pěkně doufal
Že se vypaříš

Půjdeš někam daleko
Tam za obzor
Potom přišla noc
A ty jsi zapomněl…

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

Album V TEMNOTĚ (Best-Of WH/RAP 2014)

Vánoce 2014
Odkaz ke stažení: http://uloz.to/xXhnG4Ub/vtemnote-rar

EDIT 28.1.15 –
Chtěl bych se trochu pozastavit nad významem jednotlivých skladeb, aby zbytečně nevznikaly otázky jako „proč je to tak depresivní/proč furt ta smrt, temnota,…/Vůbec nechápu o čem rapuješ.“

01 Kdo Vlastně Jsem:
-Představa návratu do dětství, návrat do původního stavu vědomí(někdo by řekl do Nebe)
-Moje noční výlety lesem,…
-Kritika dnešního světa
-zbytek je jasný…

02 Já Jsem Ten Špatný
-Krizové životní dny(depky z čehokoliv, dny kdy se nic nedaří, výčitky atd.)
-Kritika společnosti

03 Černá Veganská Duše
-Většina songu je o mojí zkušenosti s veganstvím a výčitkám z toho že už jsem nebyl veganem
-Kritika života kdy kašlete na svoje zdraví, jíte sračky, nehýbete se atd.

04 Všem Padlým Andělům
asi nejdepresivnější song, přiznávám, lehce jsem to přehnal.
-Zkrátka o tom že se mi nikdy nic nepovedlo, že mám v životě smůlu, Bůh mi hází klacky pod nohy
„Stádo robotů, nebudu jak všichni…“ – zase kritika lidí

05 Gravelord – Prostě song od kapely Wraiths, k tomu přidaný můj hlas. Pro mě nejslabší písnička na albu. Přiznávám že byl přidaný na poslední chvíli. Kdyžtak přeskočte.

06 Zpátky Na Začátek
Píseň o mých špatných zkušenostech s různýma věcma, se sportem, se stravou atd. Vždycky jsem něco zkusil ale pak se to pokazilo(různé zranění, problémy furt dokola)

Tak snad se Vám bude album aspoň trošku líbit.
Název a obrázek je inspirován samozřejmě NEJLEPŠÍM seriálem, ANGEL.

Nový song ZRANITELNÝ už je hotový.

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

Jo

Není energie, není motivace, nejsou nápady. Dneska ode mne nový díl nevzejde, máte to prohraný.

PS:stejně to nikdo nečte 😀
Samomluva & Forever alone FTW

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

Díl 7. – Černá minulost

Uvnitř jenom smutek, deprese, co z toho bude?
Lásku odvál čas, a co z ní zbylo, je tam ještě, nebo jen hledá to,
co už nikdy nebude?

Strach, jenom chlad, při cestě za obrazem,
na cestě ke staré budově, obraz jež byl zobrazen,
v jeho mysli, rodiče si myslí,
že zas někde bloudí sám, bez cíle, sbírá listí.

Blbina, jeho život získal nový smysl,
deprese už nemaj místo,
mámo, táto, vidíš to?
Jsem už jiný člověk, už mi skončil zlověk,
teď je třeba transformovat můj osud, moji mysl.

A venku je jenom zima,
pár stupňů pod nulou,
B si nevzal bundu,
třese se tou zimou,
snaží se zahnat náhlou nudu,
tak si pouští do uší hudbu.

Byl odjakživa jiný než děti v jeho okolí,
společnosti se vyhýbal, stál v ústraní, chodil si po poli.
A nikdo ho nikdy nepochopil, rodiče ho měli za podivína,
z tebe nikdy nic nebude, jsi kus vola, na tohle si musel zvykat,
tohle mu ostatní říkali.

A deprese začal mít ve 14 letech,
hromadilo se to v něm už hodně dlouhou dobu.
S holkama nedokázal vůbec mluvit,
a přesto že se zamiloval do havrana v černé sukni,
zůstal sám, zavřený v pokoji, jenom s tou jeho depresí.

A děcka zažívaly první lásky,
mu začínaly růst dlouhé vlásky,
a lišil se od ostatních stále víc,
vydal se na temnou stranu, zmizel v noci, nebyl nic.

A odjakživa děti se mu smály,
když měl promluvit s holkou,
vždycky se spálil,
a vždycky byl ve škole za chytrého,
ikdyž nedokázal ani pochopit svůj vlastní život.

Měl dny kdy už neviděl vůbec světlo na cestě
a deprese ho zahnaly, mezi čtyři stěny,
ale vždycky se z toho vyhrabal,
zničil se cvičením,
aby příští den povstal z popela jako fénix.

// Dneska jenom trocha Benjaminovy minulosti,
příběh bude pokračovat možná zítra, možná ne… kdo ví…

Peace

Rubriky: Working title | 2 komentáře

Benjam. pouť za štěstím(díl 5.-oprava + díl 6. )

Benjaminova pouť za štěstím
A tak spolu holdovali, Kian a jeho krú,
Takže dlouhé rozhovory,
B, K. a ostatní.
Kian – vůdce party,
Katka učeň Kiana,
Zbytek byli novici,
Od rána až do noci.

A každou noc, přesně o půlnoci,
Sedělo se u ohně,
a Kian s Katkou povídali,
hodně zvláštní historky.
Legendy, paměti, tak jim oni říkali.

Bendž po hodně dlouhé době
Cítil, že někam zapadá
Místo všech těch depresí,
Kdy do propasti se propadá.

Byl konec prázdnin a B už musel odjet
Kian že prý si ho najde,
Klidně na konci světa.

Nevěřil mu ani slovo,
Skončil zase sám
Les, nicota, prázdnota
Netušil kudykam.

Začlo se mu zdávat o Kianovi,
Vždy o půlnoci,
probudil se
a ocitl se
ve zvláštním tranzu,
všechno viděl černobíle,
ale něco jakoby zářilo,
v lednici, svítilo.
Byl v kuchyni, otevřel lednici, byly to jenom brambory!
Je to jen sen, nebo mu hráblo a musí k doktorovi?

Benjaminovi skončila škola,
byl na cestě domů,
když potkal stín,
Stín Kianův, bez těla.

Ze stínu vyšel člověk,
celý v havraním,
černé vlasy, bledý,
byl to Kian.

„Nadešel čas,
můj bratře.
Teď vstoupíš mezi nás,
do temnoty.
Jako světlonoš,
přineseš světlo
tam do tmy.
Krása světa
Krása noci
Půlnoc, luna,
staň se jedním z nás.

//Peace lidi.

——————————————————————————————————————————————————–

Díl 6. – Osud

„“

Vyber si,
toto rozhodnutí znamená tvůj osud.
Tady, na této planetě,
můžeš sloužit buď černotě,
krást, vraždit, ničit.
Nebo sloužit světlu.
Donést pochodeň tam,
kam by to ostatní nedokázali.

A může se to zdát zlé,
ta temnota, noc,
ale nezapomeň,
to co jsi cítil mezi námi,
to byla pokora, mír a pokoj.

Můžeš odejít, skončit to,
teď a tady.
Už mne nikdy neuvidíš.
Nebo pokračovat v cestě,
a já ti garantuji,
že uvidíš co jsi ještě neviděl,
pochopíš co jsi doteď nechápal,
a pocítíš co jsi doteď nepocítil.

Dělalo se mi mdlo,
kdysi, když jsem byl jako ty.
Zle ze společnosti, z lidí, z podlosti.
Teď jsem jiná bytost.
My vampýři,
shromažďujeme vědomosti a moudra,
už celá tisíciletí, dřív, když ještě existovaly kouzla,
my tu byli a bojovali,
bojovali jsme vždy za mír,
proti zlu.
Proti tyranii, proti útlaku.

Víc ti nyní neřeknu,
volba je jen tvá.
Každé slovo je tu drahé,
dnešní doba je už tak dost zlá.

„“

Tato slova Bendžovi neustále vrtala hlavou.
Měl strach, spadl až na samotné dno.
Co se to děje, já se snad zbláznil.
Ó, né, to Bůh mě přišel zachránit.

Luna byla vysoko,
pouliční světla svítila,
Svět venku byl oko za oko,
televize to tak alespoň říkala.
Lehký vánek hladil Bendžovi tvář,
a on tam tak stál,
stále pozoroval Měsíc a nemohl jít dál,
a on to věděl, že jediná cesta pryč,
cesta odsud, je cesta nebezpečná,
zrádná a tajemná.

Noc je tajemná,
Duše samotná,
hledá lásku,
a tak to jde pořád dokola
jako na běžícím pásu.
Nikdy to nekončí.
Rozchody, smutek, depky.
Jaro, Léto, bude zase hezky.

„Jdu do toho,“
jen tiše zašeptal Benjamin,
a věděl, že co bude následovat,
to bude jízda, během které už nepůjde zastavit.

V mysli uviděl starý dům, zřícenina u lesa.
V té době už věděl, kdo mu vidět tento obraz pomáhá.
Kian je mocný, velmi mocný.
Kdysi velmi nemocný, dnes potomek Kainův,
sama zhmotněná temnota,
její láskyplné obětí,
mír a noc.

Rubriky: Working title | Napsat komentář

Zase nic

Jsem prázdný jako prázdná kniha, přesto tolik chtěl bych říci, nejsou slova ani představy
Kterými bych tohle vyjádřil
Tento pocit v mojí hlavě
Tento život v mojí hlavě.

Opravdu, dneska ne. Snad zítra. Čautě

Rubriky: _bez_kategorie | Napsat komentář

Dneska nic!

Čuste! Dneska nebudu psát nový díl Benjamina, mám jiné věci na práci.
Takže snad zítra. Den nebyl nic moc. Ale šlo to.

Peace. Kdo jste vegani, zůstaňte vegani.

Rubriky: Deník | Napsat komentář

Díl 4. – Opuštěný dům u lesa

Bylo chladné Pondělní odpoledne,
Bendž se jen tak poflakoval po venku,
když za sebou slyší havrany, jak krákají svou píseň.

O chvíli později ji vystřídalo ticho, andělská báseň.
Bendž neměl žádné přátele, nikoho tu neznal, už se chystal jít domů zvenku,
když na něj promluvil cizí hlas, který narušil to tiché, klidné odpoledne.

„Hej ty! PoCem! Jo, ty!“
Zeptali se ho jestli nechce jít s nimi,
jenom na chvíli, že vypadnou z té nicoty,
někam, kde je jídlo, pití i zábavy kopy.

B nevěděl co si myslet, ale šel s nimi.
Cestou bylo zase to ticho, nikdo neřekl ani slovo.
Přesto jakoby to ticho hovořilo tisíci slov,
uteč!, dokud je čas, ty bláznivá potvoro!.

Došli na místo, kde kdysi stávala chata, chata u lesa.
Vedle ní zřícený dům a ona sama, bez střechy, jenom stěna.
Pozvali ho dál, ať se prý chová jako doma.
Potom spolu šli do sklepa, kde se prý kdysi chovala prasata.

Kluci a jedna holka, stejně staří jako Benjamin,
dostali najednou vztek, začali mlátit do zdí,
které byly jako z papíru, třísky létaly vzduchem.
Těžko pochopit co se dělo, pro kluka tak neznalého.

Sedělo se, jedlo se, pilo se, přesto … něco zvláštního.
Nikde žádné maso, žádné sýry, žádné víry, žádné kříže.
Snad byli to lidi chudí a jediné co měli,
byly pytle plné pozdních jablek,
a spoustu zeleniny s porcí kukuřičné kaše.

A tak jedlo se, pilo se, a svět měnil se.
Co se to stalo, že ten smutek změnil se v radost?
A ta trapnost zase v hrdost a ta bolest… ta tu byla stále.
Snad mu dali něco do pití, měl by už jít domů,
neví co má dělat, vyhodí ho z domu.
Ale ne, nestraš, zbratřil ses jen se špatnými lidmi,
nemá cenu stresovat, hlavně zůstat klidný,

Jeden mluvil něco o vranách, B nechápal vůbec,
bavili se, smáli se, najednou byla půlnoc.
Jestli chceš, zůstaň přes noc, není nutno letět,
kdyby věděl, co tím mysleli, řek by si, že mu už hrabe.
Ale to trochu předbíháme, Benjamin jde domů.
Dobrá duše, Katka, ukáže mu cestu.
Vymění si telefony, zítra že prý zase zapaří,
rozešli se v půli cesty, sbohem, ahoj, bude líp.

Šel domů a nechápal, co mu to tam dali,
trávu, chlast, nebo pervitin?
Zamotalo mu to hlavu.
A nebo všechno to ovoce?
Dnešek nemá hlavu ani patu.
A tak odešel, domů, a co následovalo zítra,

… to bylo bizarnější, než cokoliv, co do té doby zažil.

Ale to až zítra, kamaráde. Peace.

Rubriky: Working title | Napsat komentář